Jednoho zimního podvečera roku 1996...

Jednoho zimního podvečera roku 1996 jsem na brněnském bazénu za Lužánkami náhodou potkal kamaráda, který tam chodil pořizovat podvodní fotografie bláznivého zápolení podvodních ragbistů. Ten mi nabídl, jestli se chci na ragbisty podívat pod vodou. Než jsem se nadál, měl jsem na zádech zavěšený jeho retro dýchací přístroj, původně sloužící k nouzovému zaplavení tanku, s automatikou československé výroby Tajfun. S touto výzbrojí jsem zažil můj první nádech pod vodou. Automatika mi při nádechu ředila vzduch v poměru 1:1 s vodou, ale to mě neodradilo. Zažil jsem svůj první stav beztíže a otevřela se mi dimenze třetího rozměru.

V létě téhož roku jsme se vydali přes Bosnu a Hercegovinu až na jih Chorvatska na poloostrov Pelješac. Na silnicích v údolí řeky Neretvy jsme cestou potkávali obrněná vozidla UNPROFOR z doznívajícího konfliktu bývalé Jugoslávie a obyvatelé vesnice Trstenik nás nadšeně vítali jako po létech první turisty. My jsme vlastnili náš první nafukovací člun s motorem a potápěčský kompresor, moře bylo krásné, plné ryb a kdovíjaké havěti.

Postupem času přibývali další ponory, další kamarádi a další kamarádi kamarádů, kteří chtěli potápění také vyzkoušet. Tehdy jsem si uvědomil, že mě potápění baví, nejen kvůli poznávání nových míst, ale i kvůli možnosti předávat dál moje vlastní potápěčské zkušenosti. V červenci v roce 2000 jsem absolvoval profesní potápěčskou stáž v chorvatské Istrii na ostrově Veruda, kterou jsem úspěšně zakončil mými prvními instruktorskými zkouškami potápěčské asociace UDI. Stal se ze mě instruktor potápění

S rostoucí chutí poznávat další destinace přibývaly kilometry a ponory na mé potápěčské časové ose. Několikrát jsem se ocitl od chladných vod rakouských jezer Solné komory, přes Rudé moře v Egyptě až v korálovém moři na ostrově Bali v exotické Indonésii. Klienti se mě často ptají, kterou destinaci bych jim doporučil nebo kde se mi líbilo nejvíce. Nemám na tuto otázku zcela jednoznačnou odpověď. Žádnou z destinací, které jsem navštívil, bych vyloženě neodsoudil nebo nevyzdvihoval jako to nejlepší, co jsem jako potápěč zažil. Samozřejmě, že hodně míst a lokalit, které postupem času navštívíte, se mění, ale jisté je, že všude naleznete něco co vás pod vodou zaujme. Potápěči se často rozdělují i do různých preferenčních skupin, například na tzv. „hledače železa“ nebo mikro a makro rybiček. Nakonec vždy stačí pod vodou jen hledět s otevřenýma očima a každý si nalezne kousek toho „svého“. To platí jak pro ponory, kdy objevujete krásy sladkých vod domácích lokalit, nebo si užíváte teplých lázní exotiky.